Bretaňské tance

Jo Malardé: Danse Léon

Bretaň je jednou z oblastí Evropy, v níž se dochovaly tance velmi starého původu, více či méně pozměněné. A nejen to, jsou velmi oblíbené.

Nejstarší a ryze bretaňské formy jsou samozřejmě kruhové (Rond) a řetězové (Gavotte, An Dro, Ridée...). U těchto tanců nezáleží na pořadí tanečníků s jedinou výjimkou: u řetězových má být na začátku muž - má velkou odpovědnost, protože celý tanec vede, na konci má být také muž, protože je to nejhorší pozice.

V Bretani se samozřejmě tančí i vývojově mladší párové tance (Couple) a čtverylky (Quadrette) - Avant Deux de Travers, Pach-pi, Polka, Mazurka..., které obvykle pocházejí z Británie či Francie, nejstarší z nich jsou upravené kontratance ze sedmnáctého století.

Bretonci tančí obvykle na celou nohu, pokud není výslovně uvedeno jinak. Našlápnutí přes celou jsou ovšem měkká, dupání se nepěstuje, pokud není výslovně předepsáno. Protože tančit stále na celou nohu může bývá po delší době dost namáhavé, krok se často neuzavírá a noha zůstává našlápnutá ve vzduchu. Tančí se na instrumentální hudbu i na zpěv bez doprovodu.

Při kruhových tancích se celý kruh pohybuje doleva, kroky doleva jsou výrazně větší, kroky vpravo naopak téměř na místě.
Při řetězových pohyb směřuje také doleva, přičemž vedoucí tanečník celý útvar zavíjí do spirál a šneků, takže se tanečníci dostávají velmi blízko k sobě.

Stejně důležitý jako pohyb nohou bývá obvykle i pohyb rukou.
Tanečníci se často drží za malíčky. Stejné držení známe i u Venus, italského tance z 15. století. Bretonci ovšem v tomto držení rukama intenzivně pracují, spojené ruce se v půlkruzích zvedají a klesají.
Jiný běžný způsob držení:
dlaně na sobě - tak, že lokty jsou těsně u těla, pravá ruka jde nad rukou souseda, levá pod rukou souseda, ruce směřují dopředu rovnoběžně se zemí.

Existuje ale i skutečně renesanční bretaňský tanec, zapsaný v Arbeauově Orchésographii. Jmenuje se triory a Arbeau se jej naučil od svého spolužáka na studiích.

Kategorie: Encyklopedie