Country dances

thumb|250px|right|Titulní strana první Playfordovy sbírky - 1651

Country Dances (česky kontratance) jsou časově obtížně zařaditelné, protože doba jejich obliby je velmi dlouhá. Název country dances se sice objevuje už za doby vlády královny Alžběty, ale jejich konkrétní podoba z této doby známá není.1) Známe až ty, které vydal tiskem John Playford, poprvé roku 1651.

Country dances jsou tance skupinové a svým provedením se výrazně liší od složitého francouzského tanečního stylu, zvaného belle danse, který dbal na přesnou techniku provádění a další zdokonalování tanečních pohybů. Francouzské tance 17. století (menuet, courante aj.) jsou proto velmi náročné a lze je zvládnout pouze po důkladné technické průpravě - což bylo i záměrem tehdejšího tanečního pojetí dvorských a společenských tanců.

V Anglii ale v průběhu 17. století nalezly oblibu zcela jiné tance. Koneckonců Anglie prodělávala jiný vývoj a prostředí puritánské vlády Olivera Cromwella neposkytovalo prostor pro vyumělkované šlechtické kratochvíle. Demokratické tendence pronikly i do způsobu tance: kroky se zjednodušovaly, důraz se kladl na přirozené taneční provedení, tanečníci nebyli seřazeni podle hodností (na rozdíl od francouzských ceremoniálních tanců), v prvních tištěných popisech dokonce nenajdeme "dámy a kavalíry", ale zcela prostě "ženy a muže". Domácích tanečních večírků se mohlo zúčastňovat i služebnictvo.

Podle prostorového uspořádání se country dances rozlišují na kruhové (Rounds), čtvercové (Squares) pro 2 nebo 4 páry a řadové (Longways) pro 6 či 8 tančících ve dvou řadách pánů a dam. Existuje i varianta pro libovolný počet tančících v jediné řadě (Dargason). Velmi častý je typ Longways for as many as will (tzv. progresivní Longway) pro libovolný počet párů.

Osobitá a promyšlená choreografie těchto příjemných tanců umožňuje, že si zatančí doslova každý s každým; nebylo tedy pro tanečníka obtížné proniknout při tanci k dámě svého srdce - ať už ji původně vyzval k tanci kdokoli...

Bohatý zdroj "starých" anglických country dances představují sbírky Johna Playforda a jeho syna Henryho: The Dancing Master. První vyšla roku 1651 (pod názvem The English Dancing Master), v průběhu let následovaly další, poslední roku 1728. Mnohé z tanců vycházely v průběhu let opakovaně, takže zatímco první sbírka zahrnovala 104 tance, poslední z roku 1728 obsahovala 918 tanců ve třech svazcích.2)

Postupem doby pronikly anglické tance i na kontinent, kde si - jak jinak - získaly značnou oblibu, dále se rozvíjely a inspirovaly taneční mistry (např. Feuillet), kteří je obohatili o další a složitější kroky a figury.

Na internetu:

kopie Playfordovy sbírky The English Dancing Master z roku 1651
přepis Playfordovy sbírky The English Dancing Master z roku 1651

1) S jistotou např. víme to, že melodie Sellengers Round je zapsána v hudební sbírce ze 16. století a stejná melodie i s popisem tance je uvedena v první taneční sbírce Johna Playforda. Stejně tak některé další melodie Playfordových tanců jsou zapsány ve sbírkách ze 16. století. Ale pouze melodie - zápisy tanců k nim z doby královny Alžběty nemáme.

2) BONUŠ, František, Český salonní tanec Beseda, jeho historie a tvůrci, ÚDLUT, Praha 1971, s. 101.

Kategorie: Encyklopedie