Dvorské tance

thumb|200px|right|Anonym: Dvorské tance v burgundském stylu 15. století

Vznik dvorských tanců můžeme datovat do 12. století, kdy se tance poprvé začínají dělit nikoli podle toho, k jaké příležitosti či účelu se tančí, ale také podle toho, kdo je tančí. Neznamená to však, že by se urození pánové a dámy do 12. století tanci vyhýbali - tančívali spolu se svými poddanými společné tance podle zvyků životního a ročního cyklu.

Dvorské tance zahrnují opravdu širokou škálu tanců, tak jak se v průběhu staletí vyvíjely. Do jejich výčtu patří tance určené k reprezentaci, příjemné podívané i společenské zábavě.

Nejstarší dvorské tance měly podobu vznosných procesionálních tanců a byly přímo vytvořeny pro potřeby vyznavačů dvorné a zjemnělé lásky (minnesang). Z nich se postupem doby vyvinuly basse danses (bassa danza), nejvznešenější tance vrcholného středověku a počínající renesance.

V 15. století začínají vystupovat z anonymity taneční mistři (Domenico da Piacenza, Guglielmo Ebreo aj.), nejprve na dvorech bohatých italských rodů (Sforza, Medici, Este aj.) Tito taneční mistři vytvářeli tance - balletti přímo pro potřeby svých vznešených zákazníků a podíleli se na organizaci okázalých slavností, které neodmyslitelně patřily k životu významných italských dvorů.

V 15. i 16. století se tanec stává běžnou součástí všech dvorských slavnostních příležitostí. Tón udávají především italští umělci, kteří (v 16. století) působili prakticky na všech významných evropských dvorech. thumb|220px|left|Marten Pepijn: Dvorský ples 1604

V 16. století je to především pavana, galliarda, volta, courante, také bránly a samozřejmě novinky - balletti tanečních mistrů. Některé z těchto tanců se ale tančily i v mešťanském prostředí, galliarda a bránly i v lidovém.

Dvorské prostředí dalo vzniknout i zcela specifické umělecké formě, kombinující složku divadelní (doprovázenou velkolepými efekty) s hudbou a tancem. V Itálii se této formě říkalo intermedio (probíhala během přestávek oddělujících jednotlivá dějství hry), ve Francii to byl ballet de cour (podstatný význam tu měla taneční složka), v Británii pak masque (herci často mívali masky). Pro dvorské prostředí byl typický výběr témat z klasické mytologie, ta však byla často přizpůsobována tématům aktuálním. K nejslavnějším příkladům takovýchto představení patři Ballet Comique de la Reine (Paříž, 1581), intermedio uvedené u příležitosti svatby Ferdinanda Medicejského a Kristiny Lotrinské (Florencie, 1589) a Masque of Queens (Londýn, 1609).¹⁾