Poklona

Poklona - ilustrace z Orchésographie

Italsky riverenza, francouzsky reverence.

Především je třeba říci, že poklon je mnoho. Ať je ale jakákoli, vždycky je aktem zdvořilosti a vyjadřuje vzdávání úcty. Proto je třeba každou poklonu provádět velmi plynule a graciézně - a patřičně ji naplnit!

Uvedu jenom několik jednodušších možností.

V tancích 15. století bývá poklona velmi jednoduchá, páni i dámy poklekají na levé koleno, trup je vzpřímený, hlava lehce skloněná (nebo jen pohled).
V závěru tance se pokleká až na zem, na začátku a v průběhu tance podle toho, kolik je na poklonu času. Pokud pán nedrží dámu za ruku, což bývá zpravidla na konci tance, může si položit pravou ruku na srdce (viz bassa danza).
V zápisech (např. Bruselský rukopis) bývá označena velkým písmenem R.

V tancích 16. století rozlišujeme provedení francouzské (podle Arbeaua) a italské (podle Carosa a Negriho).

Francouzská (reverence)

Arbeau (na rozdíl od Italů) poklonu nerytmizuje. Poklonu má tanečník dělat tak, že drží levou nohu pevně na zemi, pokrčí koleno (podkolení) pravé nohy, přisune špičku pravé nohy za nohu levou, přitom smeká baret nebo klobouk a zdraví svou dámu a společnost - tak jako na uvedeném obrázku. Po dokončení poklony má znovu vzpřímit tělo, pokrýt hlavu, srovnat se do krásného postoje, přitáhnout pravou nohu k levé (tomuto postoji Arbeau říká pieds joincts).

Arbeau uvádí poklonu pravou nohou i v basse-dance, s odůvodněním, že takto se ji on naučil od svého učitele v Poitiers, a dodává, že takto se lze natočit tváří a tělem k dámě a věnovat jí přívětivý pohled.. Arbeau ale zároveň připouští Arenovu verzi, dky se poklona v basse-dance provádí nohou levou, protože podle Areny "… všechny tance levou nohou začínají", s dodatkem, že ani sám Arena si tím asi není zcela jist.

Nenašla jsem v Orchésographii popis provedení poklony pro dámy. Těžko z toho vyvodit, zda dámy poklonu dělaly či nikoli, je velmi pravděpodobné, že ji ale nedělaly pravou nohou, protože to by vedlo k odvracení se od tanečníka. Myslím si, že by dámy ale nějak měly dát nejevo opětování pozdravu, jehož se jim od pána dostalo. Je u nás zvykem, že dámy v tancích z Orchésographie dělají jako poklonu malé snížení do půvabného podřepu, z mírně vytočené 1. pozice, s mírně skloněnou hlavou.1)

Italská (riverenza)

Popisována je tu riverenza grave čili velká poklona – podle italských tanečních mistrů 16. století - Negri, Caroso Italskou poklonu provádějí páni i dámy stejně – levou nohou. Dámy ponechávají ruce spíše v klidu, zatímco pánové si snad mohou dovolit výraznější gesta, pokud ovšem nemají ruce zaměstatné přidržováním pláště a meče, které by jako správní kavalíři té doby měli mít.

Výchozí pozice - nohy u sebe, špičky mírně vytočené - z dnešního hlediska tedy mírně vytočená I. pozice.

1. doba - paralelně se vysune LN na délku chodidla před PN (váha spíše na PN) s lehkým natočením těla, levé rameno směřuje kupředu, pravé rameno dozadu, uvolněné přirozeně ruce následují.
2. doba - LN paralelně zasune (nezakříží se!) na délku chodidla za PN, s přenesením váhy dozadu na LN, ramena a tělo se lehce přetočí – levé rameno dozadu a pravé dopředu. 3. doba - přes mírný podřep se váha táhle přenáší zpět na PN, LN se přisouvá zpět do původní pozice, pravé rameno zůstává mírně vpředu a tělo se pomalu dorovnává.
4. doba - dokončí se přísun a srovná se tělo.

Pozn.: i v italských tancích může být riverenza provedena pravou nohou, pokud to tak v průběhu tance vychází, je to ale spíše výjimka (např. Spagnoletta nuovaIl Ballarino) a nebývá to riverenza grave (velká poklona).

1) Tento způsob provedení pochází od Evy Kröschlové, ona sama tvrdila, že takto má vypadat francouzská poklona dam a blíže své tvrzení neupřesnila.

Kategorie: Encyklopedie