Quattrocento

Francesco Cosa: Alegorie dubna - Venušin triumf (detail), 1471

Italský výraz, který znamená 15. století. Není to pouze časový údaj, znamená mnohem víc a zahrnuje v sobě i životní styl nejskvělejšího a nejživějšího regionu tehdejší Evropy.

Itálie byla totiž v 15. století nesmírně bohatá. Zásluhu na tom měl rozkvět řemesel, obchodní styky s Orientem a celým pobřežím Středozemního moře, a mnohem liberálnější státní zřízení, které umožňovalo získat privilegia především lidem schopným.

Většina významných italských měst byla už ve 14. století republikami. Ve století patnáctém se ale více či méně zjevně začaly ve městech ujímat vlády bohaté rody, které si dokázaly nad ostatními zajistit potřebnou převahu - spočívala zpravidla v úctyhodném majetku, obchodních schopnostech, inteligenci a schopností udržet moc. Ve Florencii to byl rod Medici (původně bankéři), v Miláně rod Sforza (potomci kondotiéra, který si město podrobil).

V Itálli v období quattrocenta nebylo příliš zapotřebí urozenosti, více se cenily schopnosti a majetek. A samozřejmě ušlechtilost - ušlechtilost ducha, kterou je třeba dokázat jinak než rodokmenem. Jak? Vzdělaností, způsobem chování, správnými znalostmi v oblasti umění - a za umění byl tehdy považován i tanec.

Právě v 15. století vystupují z anonymity první taneční mistři, ale pouze v Itálii. V ostatních zemích Evropy tomu tak nebylo, nevíme ani, kdo vyučoval tanci na burgundském dvoře, který se jako jediný Italům vyrovnal nádherou životního stylu (viz bruselský rukopis).

Italší mistři si oproti tomu získali všeobecnou úctu a významné postavení u dvorů a bohatých mecenášů. Vymýšleli nové tance - balli, vytvořili novou taneční teorii, podíleli se na organizaci četných slavností a zábav, které měly poskytnout lidem patřičnou zábavu (když se lidé baví, nebouří se) a přispět k lesku jejich vládců a mecenášů, kteří rozhodně nepodceňovali význam reprezentace moci a bohatsví. Il festaiolo, člověk, který vymýšlel a organizoval průběh slavností, byl velice důležitou osobností.

Kategorie: Enc-Quattrocento | Encyklopedie