Recacciata

Taneční variace italských balletti konce 16. století. Fabritio Caroso ji ve sbírce Il Ballarino popisuje v Regoli 49 a ve sbírce Nobiltà di Dame v Regoli 56; odlišnými slovy, ale je znát, že jde o totéž.

Cesare Negri ji nazývá Ricacciata. Ačkoli v žádné regoli nepopisuje, jak se má provádět, mluví o ní s naprostou samozřejmostí - v regolích popisujícíh gagliardové variace i v popisech tanců (Pavaniglia alla Romana, Pavaniglia, Canario, Alta Mendozza, Il Bigara, Leggiadra Gioiosa, La Corrente, Nizzarda). Provedení této variace Negri od Carosa neopsal, je však velmi pravděpodobné, že ji přejal nebo že byla natolik všeobecně známá, že nepovažoval za nutné ji popsat.

Caroso se při popisu této variace odvolává na italský výraz cacciare, což znamená zahánět - takže jedna noha "zahání" druhou dopředu nebo dozadu, a přitom se klade na její místo. Hodně se to podobá variaci sottopiede a ve sbírce Nobiltà di Dame1) Caroso sottopiede v této souvislosti přímo zmiňuje.

Provedení podle Carosa:

levá noha se zasune dozadu - Caroso tomu říká battuta di Campanella,
levá noha zezadu odsune pravou - ta se vpředu pozvedne
pravá noha se rychle přesune dozadu
následuje odsunutí levé nohy...

Variace se snad může provádět i opačným směrem totiž odsunováním nohy zepředu dozadu, přímo to ale u Carosa uvedeno není.

1) V již zmíněné Regoli 56 sbírky Nobiltà di Dame.

Kategorie: Encyklopedie | Enc-Cinquecento