Kdybychom si utvářeli představu o podobě lidových tanců podle dochovaných písemných zápisů, mohli bychom snadno dojít k závěru, že prostí lidé tančili nepěkně, neohrabaně, příliš prudce a divoce a dokonce snad i hrubiánsky a vulgárně. Je samozřejmé, že sedláci, kteří na taneční lekce nechodili, nemohli ovládat jemné nuance módních tanečních novinek vymýšlených tanečními mistry. Prostí lidé ovšem tančili velice rádi, a protože zkušenost dává cvik, není divu, že se mezi nimi našli obratní a vyhlášení tanečníci a že existovaly i zvláštní tance, v nichž mohli předvést svou obratnost, taneční ukázněnost i schopnost půvabného pohybu.
Ve Švédsku tanečníci kříženými kroky a skoky tančili přes stébla slámy - není těžké si představit, co by s nimi asi udělal prudký a divoký způsob tance. Ve Skotsku zase přes pár mečů položených na zemi - tanečník musel být velmi disciplinovaný a obratný, aby se ostrých zbraní nedotkl a nezranil se. Tento mužský tanec se ve Skotsku udržel dodnes.
V Nizozemí byl zase oblíbený tanec s vejci, jeden z nejznámějších tanců dovednosti, který se stal i symbolem opatrného jednání za obtížných okolností.
Kategorie: Encyklopedie