Tourdion

Francouzský tanec příbuzný galliardě – lichým rytmem i obdobou pětikroku. Má se však od gaillardy lišit svižnějším tempem a "nižším" a jemnějším provedením.1)

Tančil se v 1. polovině 16. století; jednak samostatně, jednak jako dovětek nízkého tance, jímž byla bassa danza nebo pavana.

O tom, jak se tourdion tančil, si můžeme udělat představu díky Arbeauovi, který se o něm rozepisuje ve své Orchésographii. Jiné písemné zmínky o způsobu provedení tourdionu se nedochovaly.

To naštěstí neplatí o hudbě. Snad nejznámější z četných tourdionů je melodie Clauda Gervaise, kterou vydal Pierre Attaignant roku 1530 a otextoval ji dnes neznámý autor a zřejmě milovník vína pod názvem Quand je bois du vin claret. Melodie je dodnes živá a oblíbená, a pokud ji některá kapela zaměřená na historickou hudbu nehraje, pak to není proto, že by ji neznali a neuměli, ale spíš proto, že nechtějí hrát to, co všichni ostatní.

U nás jsou známy i dvě české verze této písně. Je to jednak Réva zelená skupiny Heuréka, která se přidržela původního pramene nejen tematicky, ale i výborným čtyřhlasým provedením (vyšlo na LP Ejhle, Heuréka v roce 1984 u vydavatelství PANTON). Vyloženým hitem se však stal Batalion (zlidovělý jako Markytánka) skupiny Spirituál Kvintet (LP Písničky z roku raz dva, poprvé PANTON 1972).

Jak tedy vypadal tourdion podle Arbeaua? V Orchésographii uvádí dvě krokové variace. Jedna z nich je vlastně základní pětikrok2), který má být ovšem tančen s menšími kroky a výsuny nohou (Arbeau tu používá výraz pied en l'air, nikoli greve jako u gaillard.) Ta druhá je variací pětikroku, rytmicky stejná, jen místo výsunů se provádí pohyby, které Arbeau nazývá marque pied a marque talon - nejspíš ťukání špičky a paty o zem3)

Provedení pětikroku:
podobá se francouzské verzi galliardového pětikroku, výsuny vpřed jsou však velmi malé a velmi nízko (žádné skákání a už vůbec ne žádné vykopávání, je to vlastně jen přesné přešlápnutí s jemným přednožením; skok před závěrečným dopadem do cadenzy má být také - Arbeau uvádí sault moyen, zatímco u gaillard to má být sault majeur)

1. doba – PN, LN vysunout kupředu špičku
2. doba – přešlápnout na LN, PN vysunout
3. doba – přešlápnout na PN, LN vysunout
4. doba – přešlápnout na LN, PN vysunout
5. doba – pauza (k jejímu konci se trochu sníží těžiště pro odraz nízkého výskoku)
6. doba – dopad do cadenzy s PN vzadu

Provedení druhé tourdionové variace:

1. doba – ťuknutí LN vpředu, může být doprovázeno miniaturním poskůčkem na PN (to by odpovídalo provedení Punta e calcagno podle Carosa)
2. doba – ťuknutí patou LN
3. doba – ťuknutí PN vpředu, doprovázené lehounkým přeskočením na LN
4. doba – ťuknutí patou PN
5. doba – pauza - odraz
6. doba – dopad do cadenzy s PN vzadu

Tuto variaci lze zatančit i jiným způsobem, kdy se místo ťuknutí špičkou lehce došlápne na bříško nohy - s patou ve vzduchu, a pak se došlápne patou, zatímco bříško nohy zůstává na místě a žádné další pohyby nedělá. Úskalí tohoto provedení spočívá v tom, že některé tanečníky svádí k energickému dupání, které sem ale rozhodně nepatří! Arbeau zdůrazňuje, že se tu pohyby marque pied a marque talon mají dělat velmi jemně.

1) Thoinot Arbeau: Orchésographie, 1589.

2) Arbeau pro pětikrok používá výraz cinq pas, a právě v pasáží o tourdionu vysvětluje princip pětikroku, který platí i pro galliardy.

3) U Carosa můžeme najít variaci Punta e Calcagno, což v překladu znamená Špička a pata, kde jde o postupné ťukání špičky a paty o zem, doprovázené drobnými poskoky.

Kategorie: Encyklopedie