Výuka tance - 19. století

 

Tance zahrnující tzv. "dlouhé 19. století" – termín německých historiků, užívaný pro časové rozmezí mezi Velkou francouzskou revolucí a 1. světovou válkou. Pro taneční sféru je to označení obzvláště vhodné, protože styl společenského tance si po tuto dobu udržel pozoruhodnou kontinuitu.

Některé z tanečních forem, populárních už v empíru, zůstaly v oblibě po dlouhá další desetiletí, byť prodělaly jistý vývoj. Zhruba do roku 1820 se ustálila formace pětidílné čtverylky, ve střední Evropě známé jako Quadrille Française, která pak doznala ještě další změnu ve 40. letech přidáním nové části a kvapíkového Finale. Koncem 10. let 19. století získala v Británii nesmírnou oblibu čtverylka zvaná Lancers (franc. Lanciers), u nás tančená zhruba od 30. let pod názvem Dvořanka. Obě zůstaly součástí tanečního repertoáru až do přelomu 19. a 20. století.

 

Během 19. století pak vzniklo velké množství čtverylek, z nichž některé nezaujaly více než na jednu či dvě sezóny. Výjimkou (hlavně u nás) byla Beseda (později zvaná Česká beseda), poprvé představená roku 1862, která si rychle získala nesmírnou oblibu a na českých plesích bývala běžně tančena až do 2. světové války.

Z empíru přetrvává také zájem o kolonové tance s progresí – Anglaise, Ecossaise, inspirované tradicí britských country dances. Dlouhé 19. století k nim přidalo kolonové tance pro trojice – Triolet, Conversationstanz a čtveřice – Tempête a další způsoby progrese – Spanish dance, Sicilian Circle...

V 19. století patřily ovšem k nejoblíbenějším párové tance. Z předchozích období přetrvala majestátní polonéza a také valčík, který se během 19. století poněkud proměnil do podoby užívané i dnes. Ve 30. letech okouzlila Evropu polka, populární byly také kvapík a mazurka (velmi odlišná od podoby, v jaké ji známe dnes).

Hlavní témata mých výukových kurzů a seminářů:

čtverylky:

Hana Tillmanová

Zpět na výuka tance.