Antonio Cornazano (1430? - 1484?).
Renesanční člověk italského quattrocenta, dvořan z povolání, humanista, literát a básník. Narodil se někdy kolem roku 1430, studoval práva na universitě v Sieně, později působil v Miláně u dvora Fracesca Sforzy, pro nějž napsal rodinný epos Sforziade, oslavující Francesca a celou rodinu Sforzů1).
Po Francescově smrti odešel Cornazzano do Benátek, v letech 1486 - 1475 žil u dvora Bartolomea Colleoniho na hradě Malpaga (Castello di Malpaga) poblíž Bergama. Na přání svého pána sepsal jeho biografii Commentarium liber de vita et gestis invictissimi bello principis Bartholomeo Colei, per Antonium Cornazzanum ad clarissimam Bergomensem Republicam, obsáhlé dílo, které má větší cenu z hlediska historického než literárního.
Po smrti tohoto mecenáše našel Cornazzano nové působiště u Ercola d'Este ve Ferraře, kde zůstal až do své smrti. Píše další díla: De Herculei filli ortu et de urbis Ferrariae periculo ac liberatione, oslavující současného pána, De re militari, traktát o válečném umění, a De excellentium virorum principus, traktát věnovaný Borsovi d'Este, nevlastnímu bratru Ercola d'Este.
Kromě uvedených je Cornazzano ještě autorem dalších děl: Vita della gloriosissima Vergine Maria (o životě Panny Marie) a Sonetti e canzone del preclarissimo poeta misser Antonio Cornazano placentino.
Z tanečního hlediska nás ale nejvíc zajímá traktát Libro sull’arte del danzare (Kniha o umění tančit; 14652); Bibliotheca Apostolica vaticana, Capponiano 203), který věnoval Ippolitě Sforza u příležitosti jejího zasnoubení s kalábrijským vévodou. V Římě se nachází opis traktátu věnovaný Ippolitinu nevlastnímu bratrovi.
Z výčtu Cornazzanova díla je znát, že tanec byl pouze jednou z aktivit všestranného a pilného dvořana. Pokládám za pravděpodobné, že se Cornazzano o tanec zajímal proto, že se o něj zajímali jeho chlebodárci, a že ve svém tanečním traktátu sepsal hlavně to, co se naučil od svého slavného učitele - Domenica da Piacenza. Zmíněný traktát totiž obsahuje výlučně Domenicovy tance.
Kategorie: Enc-Quattrocento | Encyklopedie