Procesionální tance, tedy pomalé kráčivé tance seřazených dvojic (někdy i trojic), se poprvé objevují v období minnesangu.
Důvodem vzniku této taneční novinky byly jistě ideály dvorné lásky a služby dámě, výrazně k ní však přispěla i zcela prozaická skutečnost - totiž nová architektonická úprava obytných prostor. Dříve se totiž v místnostech tančívalo kolem centrálního ohniště; byl to sice i pozůstatek předkřesťanského uctívání ohně, ale z praktických důvodů to vlastně ani jinak nešlo.
V době vrcholného středověku se ovšem oheň přemísťuje do rohového krbu nebo ke straně místnosti, tím vzniká prostor i pro novou taneční formu, kdy procesí dvojic může pomalu, důstojně (a ve velkých rozestupech, neboť dámy měly dlouhé vlečky) kráčet kolem komnaty, napříč komnatou… či sálem, protože rozvoj stavitelského umění umožňoval stavět větší místnosti.
Procesionální tance se samozřejmě neomezily pouze na dobu minnesangu a dále se vyvíjely. V 15. století jsou to tance typu basse danse, v 16. století pak pavana, almanda, anglická measure...
V každém období však působily důstojným a slavnostním dojmem, a proto bývaly tančeny při slavnostních příležitostech.
Využívalo se také působivého kontrastu mezi vážným procesním tancem a jeho veselým skočným protějškem - nachtanz. A tak se k sobě dostaly dvojice basse danse - tourdion, pavana - galliarda...
Kategorie: Encyklopedie