V 15. století se Itálie zbavuje zbytků gotiky. Sever, jemuž tento styl ještě neomezeně vládne, alespoň rozpouští svou neúprosnou přísnost a rozšiřuje své bytí do světa. Raná renesance a pozdní gotika se setkávají v silném pohnutí, ve své lásce k plápolavé a třepetavě vlající mnohotvárnosti a ve své směsici světobolu a veselosti…
Láska k mnohotvárnosti, útěk před velkým a obsáhlým se často obrací k přeceňování malých detailů a jednotlivostí v neschopnosti nechat je rozplynout.
Tanec je pravým dítkem a obrazem této doby. Nikde žádná snaha po jasném zaokrouhlení a třídění. Hlavní tanec, Basse danse, si vůbec nepotrpí na pevné řazení kroků. Pestré jako barvy v kaleidoskopu či na tehdejším nádherném burgundském gobelínu byly pohyby kombinovány stále novými způsoby, takže MEMORIA, paměťové zvládnutí všech těchto kombinací, se stala hlavním požadavkem tanečního umění.1)
K typickým tancům 15. století (o nichž dnes s určitostí víme) patřila bassa danza - basse danse a italské tance zvané balli či balletti.
Zápisům tance a dokonce i jeho provedení se 15. století věnovali hlavně italští taneční mistři - uveďme si tu alespoň ty nejdůležitější dochované2) taneční sbírky:
Domenico da Piacenza: De arte saltandi et choreas ducendi
Guglielmo Ebreo: De pratica seu arte tripudii
Antonio Cornazano: Libro dell´arte del danzare
Italší taneční mistři vyučovali a šířili propracovaný taneční styl, vyznačující se ladností pohybů a kombinací různých rytmů a stylů (tzv. misur) do působivých celků. Ani basse danse nebyla snadnou záležitostí. Z toho důvodu tance 15. století vyžadují důkladnou taneční průpravu a dobrou paměť3). Na druhé straně nám ale umožňují i trochu nahlédnout přes závoj času, k jednodušším tancům předchozích období, které ovšem zapsány nejsou. Cesta ke středověkým tancům vede přes 15. století.
Hlavním tématem mých výukových kurzů a seminářů zaměřených na 15. století jsou italské tance podle dochovaných sbírek a traktátů a podle výtečné Smithovy knihy4), pro porovnání přidávám i něco z burgundského stylu (Bruselský rukopis) a anglického stylu (Gresley Manuscript).
Důraz přitom kladu na osvojení základních kroků a pohybových variací ve všech čtyřech misurách, aby je pak žáci mohli využít v konkrétních tancích a v případě potřeby si sami dovedli tance podle původních zápisů rekonstruovat.
Zápisy tanců ze seminářů jsou samozřejmostí.
Zpět na výuka tance.
1) SACHS, Curt: Eine Weltgeschichte des Tanzes, Dietrich Reimer/Ernst Vohsen in Berlin 1933; překlad Hana Tillmanová.
2) Dochovaly se ve vícero rukopisech, a jak tak byly opisovány, došlo k tomu, že se popisy tanců zcela neshodují. O to veselejší je dnes práce při jejich rekonstrukci.
3) To byl podle mého jeden z hlavních důvodů, proč tyto tance vůbec byly zapsány - nebylo snadné si je pamatovat.
4) SMITH, A. William: Fifteenth-Century Dance and Music: Twelve Transcribed Italian Treatises and Collections in the Tradition of Domenico Da Piacenza, Volume I: Treatises and Music, Pendragon Press Hillsdale, NY 1995