Nejjednodušší tanec, jaký si lze představit.
Je to kruhový tanec, v němž se tanečníci střídavě pohybují doleva a doprava, přitom dělají doleva i doprava pouze dvojkroky. Tančí se v sudém rytmu.
Provedení: tanečníci se drží za ruce, všichni čelem do středu. Je lhostejno, jestli jsou vedle sebe ženy či muži - nejde tu o páry; úkrok levou nohou doleva, pravá noha se přisune, ještě jeden úkrok levou a přísun pravou;
totéž na opačnou stranu.
Takže se stále střídají dvojkroky doleva a doprava. Aby to ovšem nebylo tak jednotvárné, kroky doleva se dělají výrazně větší a tím se celý kruh otáčí (podle některých názorů se tak napodobuje pohyb slunce po obloze). Další možností, jak si tento jednoduchý tanec zpestřit, je prolamování, o němž se při popisu tohoto tance zmiňuje Arbeau.
V Orchésographii uvádí Arbeau tento tanec mezi bránly na prvním místě, zahajuje u něj suitu čtyř bránlů.
Řetězové tance typu branle double a branle simple byly tančeny již ve středověku, doprovázeny často pouze zpěvem dlouhých předlouhých písní či balad. V této nejjednodušší formě šlo především o to, aby si zatančil opravdu každý, bylo i lhostejno, jestli vedle sebe tančí muži či ženy – rozhodně to byly tance pro potěšení tanečníků, a o nějaké diváky vůbec nešlo.
V různých formách se v Evropě udržely jako tance lidové (event. zlidovělé) – měla jsem možnost zhlédnout v Bretani koncert místní populární hudební skupiny, která své posluchače strhla natolik, že se jich asi padesát vyhrnulo na pódium, vytvořili předlouhého hada a začali tančit kolem hudebníků – dva velké kroky doleva, dva malé doprava (tedy místní variantu branle double). Přibíhali další a zapojovali se mezi tančící - nějak podobně to muselo vypadat i ve středověku.
Kategorie: Encyklopedie