Řětězové tance patří k nejstarším tanečním formám a zůstaly v oblibě celá dlouhá staletí, dodnes se se s nimi můžeme setkat na Balkáně nebo v Bretani.
Jejich bujarou, spontánní a krokově nepříliš náročnou formu známe i z našich plesů a oslav: rozjařená společnost, ztrácející v pokročilých hodinách zábrany, utvoří hada a prohání se po parketu, mezi ostatními tančícími i mezi stoly...
Velmi stará forma řetězových tanců se dochovala na Faerských ostrovech až do počátku 20. století. Tančívala se v náhodné sestavě mužů a žen, po kruhu, nebo v těsnější místnosti po vlnovkách či ve spirále – bez hudebního doprovodu nástrojů, pouze za zpěvu hrdinských balad. Předzpěvák zpíval verše, při nichž se tančilo na místě, sbor odpověděl refrénem a přitom se pohyboval po směru hodinových ručiček, popř. dvojkrokem po směru a jednokrokem proti směru (podobně jako v pozdějších francouzských bránlech).
Někdy tančívali muži s předtanečnicí nebo ženy s předtanečníkem. V českém prostředí je z raného novověku doložen řetězový tanec Kotek, který popisuje Zíbrt v knize Jak se kdy v Čechách tancovalo.
Kategorie: Encyklopedie