O tom, že tanec byl považován za formu lidské činnosti, kterou je třeba neustále usměrňovat, kontrolovat a omezovat, svědčí nejen četné písemné kritiky, ale také fakt, že některá města měla své vlastní taneční řády. Ty určovaly, kdy a kde se smí tančit, a kdy, kde a jak se rozhodně tančit nesmí.
Tak se například v tanečním řádu města Krnova můžeme v zápisu z roku 1551 dočíst, že se zapovídají noční tance, zvláště pak točivé a honivé. O svatbách smí tančit najednou jen 12 a 12 párů. Za točení, ohýbání, skákání zaplatí provinilec (ať žena či muž) pokutu 12 grošů nebo půjde na tři dni do šatlavy. Pokud by si tanečník svékl kabát, bude kabát zabaven a viník půjde do vězení.
Taneční řády byly mnohým badatelům zdrojem cenných informací o životě našich předků. Zajímavě o nich píše Čeněk Zíbrt ve své knize Jak se kdy v Čechách tancovalo.
Kategorie: Encyklopedie