Courante

Pod tímto názvem se skrývají dva naprosto rozdílné francouzské tance ze dvou různých epoch, shodují se pouze v názvu.

V 16. století byla courante tancem veselým, skočným, s pantomimickou částí, v níž pán po společném úvodním tanci dámu opouští, pak se k ní vrací a uchází se o její pozornost – zprvu neúspěšně, pak ji ovšem přesvědčí a oba dotančí spolu. Takto ji popisuje Arbeau v Orchésographii a píše, že za jeho mladých let se tančívala v provedení tří párů, kde se tři mladící nejprve marně a posléze úspěšně ucházejí o přízeň o svých dam.
Robert Merle popisuje v knize Ples u vévodkyně soutěž o nejlepší pantomimu v tomto tanci. V historických pramenech jsem o podobné soutěži žádnou zmínku nenašla, vzhledem k oblibě tohoto tance, výrazovým možnostem, které nabízí tanečníkům, a zábavné podívané, kterou poskytuje zase přihlížejícím, je ale dost pravděpodobná.

O tom, že courante byla oblíbeným tancem, svědčí i fakt, že se dochovalo mnoho skladeb s tímto názvem. Terpsichore Musarum, dílo Michaela Praetoria z roku 1612, obsahuje 162 courant!

Barokní courante 17. století je zcela jiná. Je to tanec vznosný, pomalý a důstojný, říkalo se mu doktorský tanec. Barokní courante byla určena pro sólový pár, tančívala se na plesích; jako první tančil zpravidla královský pár, a po něm postupně další páry, opět sólově, podle svého hierarchického postavení.

Vraťme se však k renesanční courantě.
Pro zvláštnost svého kroku není tancem zrovna snadným, už Arbeau říká v Orchésographii svému žáku Capriolovi, že dnešní mladíci neznají a  neučí se ani simple ani double (čímž myslí speciální skočné kroky z couranty), že tančí, co je napadne a spokojují se s průměrem.

Provedení kroků renesanční couranty

Kroky jsou měkce skočné, houpavé, dobře vypérované v dopadech.
Tančí se v celém taktu (tak je označen v Orchésographii) – na jeden takt připadají 2 simple nebo 1 double.

rozepsáno na doby:

simple:
1. doba - krok LN, s malým přednožením PN1), pak odraz a
2. doba - vypérovaný doskok na obě nohy
3. doba - krok PN, pak odraz a
4. doba - vypérovaný doskok na obě nohy

double:
1. doba - krok (poskok) na LN s přednožením PN
2. doba - krok (poskok) na PN s přednožením LN
3. doba - došlápnutí a poskok na LN s přednožením PN
4. doba - vypérovaný doskok na obě, pak se pozvedá LN vpředu

Kroky na sebe plynule navazují, počáteční přednožení rytmicky vycházejí na konec předchozího taktu (resp. na předtaktí).

1) Arbeau tu nepoužívá výraz Pied en l'air ani gréve, hovoří však o tom, že se noha "staví" do kroku.

Kategorie: Encyklopedie