Francouzsky gaillarde, italsky gagliarda, španělsky gallarda, mírně počeštělý název je pak galliarda - a ten tady porůznu po encyklopedii používám. Už tento výčet jazykových variant jejího názvu dává tušit, že galliarda byla hodně rozšířený tanec.
Osobně považuji galliardu za jakýsi Rock'n'Roll 16. století. Našli se i tací, kteří ji zatracovali, např. Antonius Arena galliardu hodnotil jako naprosto komické škubání nohama a pochybuje o tom, že by se taková ztřeštěná móda mohla udržet déle než pár let.1)
Ta ztřeštěná móda se udržela více než jedno století a podmanila si celou kulturní Evropu. Je to snad nejpopulárnější tanec 16. století; tanečníkům umožnoval dobře se pobavit a zároveň se blýsknout taneční dovedností. Zběhlí tanečníci si sami vymýšleli své vlastní efektní variace, Arbeau v Orchésographii uvádí některé příklady… a doporučuje Capriolovi, až uvidí někde tančit jiné kroky, ať si je zapíše a pojmenuje podle libosti.2)
Je doloženo, že galliarda patřila k nejoblíbenějším tancům anglické královny Alžběty. V její době prý v Londýně neminul den, aby někdo nevymyslel novou variaci galliardy.3)
Galliarda je rychlý skočný párový tanec v 6/4 rytmu, italského původu. Vznikla na konci 15. století, během 16. století se tančila, jak už bylo řečeno, v rozmanitých variantách a udržela se ještě na počátku 17. století. Poprvé byla gagliarda zmíněna v lombardské básni z r. 1480 jako místní varianta saltarella.
Galliarda bývala často tančena ve spojení s pavanou, jako její dovětek.
Její základ tvoří pětikrok neboli cinque-pas, který byl obměňován nespočtem variací.
Provedení galliardy (tedy jedno z možných) najdeme např. u Cesare Negriho v druhém traktátu jeho sbírek v Regoli 5. Vlastně téměř celý druhý traktát (Trattato Secondo) Negri věnuje gagliardě, popisuje v něm různé druhy pětikroků (cinquepassi), skoků (salti), fioretti, capriole...
Negri není jediný z Italů, kdo se gagliardě věnoval. Bez gagliardy je totiž taneční styl italského cinquecenta téměř nepředstavitelný, i když existuje i několik balletti, v nichž není jediný pětikrok ani 6/4 rytmus. V mnoha tancích Carosa i Negriho se však vyskytují variace v rytmu gagliardy (ale také třeba nizzardy nebo saltarella), třeba v závěru, nebo uprostřed tance jako zpestření.
Gagliardě (nejen jí) se věnoval také Livio Lupi da Carravagio ve svém díle Libro di gagliarda, tordiglione, passo e mezzo, cannarii e passeggi... (1607) a Prospero Lutii di Sulmona v díle Opera bellissima nella quale si contengono molte partite et paseggi di Gagliarda (1589).4)
Slovo gagliardo znamená v italštině bujarý, silný, statný, švarný, urostlý - a také mužný. A málokterý tanec umožňuje pánům předvést své taneční umění tak jako právě galliarda.
Kategorie: Encyklopedie