Tance 16. století jsou velmi rozmanité - k těm nejznámějším patří pavana, galliarda, almanda, bránly, dále pak courante, volta, tourdion, gavota...
Některé jsou velmi vznešené a reprezentativní, jiné jsou veselé, hravé a rozverné, protože renesanční lidé se tancem bavili velmi rádi. Některé tance jsou jednoduché a dají se naučit pouhým "odkoukáním", jiné jsou dosti složité a vyžadují důkladnou taneční průpravu.
Velkým tématem 16. století je galliarda a její vztah k dalším tancům. A samozřejmě italský taneční styl, který v 16. století (Cinquecento) významně ovlivnil celou kulturní Evropu a který dnes známe především díky tanečním spisům Fabritia Carosa a Cesare Negriho (jejich podstatné části jsem přeložila do češtiny, na mých stránkách je můžete najít v sekci kategorie).
Období vrcholné renesance a manýrismu nám zanechalo i značný počet tanečních sbírek a traktátů, které nás svým způsobem informují o tehdejším tanečním stylu a umožňují dobové tance rekonstruovat.
Při výuce vycházím z dochovaných tanečních pramenů:
Lutio Compasso: Ballo della Gagliarda (1560);
Thoinot Arbeau: Orchésographie (1589;)
Prospero Lutii: Opera bellissima nella quale si contengono molte partite et passeggi di Gagliarda (1589);
Fabritio Caroso: Il Ballarino (1581), Nobiltà di Dame (1600);
Cesare Negri: Le Gratie d'Amore/Nuove Inventioni di Balli (1602/1604);
anglické rukopisy Inns of Court (1570 - 1675);
Zpět na výuka tance.